AE – Podruhé s Marcelou Macákovou

Jak se píše o aerobiku?
jsme se zeptali Marcely Macákové, šéfredaktorky Aerobic revue
Přidat komentář

Začínali jste skromně, nicméně nyní je Aerobic revue na samé špičce médií, které se věnují aerobiku.
Mám radost – samozřejmě. Ale bylo by to zase na delší povídání. Kdo si tuto práci nezkusil, neví, kolik času to obnáší. Navíc v aerobiku je obecně málo peněz, a tak člověk k tomu musí dělat ještě něco, co ho uživí. A určitě víc než kde jinde zde platí, že se to musí dělat s láskou. Tím nechci odrazovat konkurenci (smích), ale ta třešinka na dortu v podobě samotných stránek má pod sebou hodně bytelných pater, o kterých se moc neví…

Naše čtenáře to bude jistě zajímat…
V současné době dělám celou Aerobic revui prakticky sama. Pravdou je, že čas od času mi někdo napíše článek, většinou reportáž z nějaké akce. Zde bych ráda poděkovala zvlášť Míše Doubravové z Pardubic a Veronice Fráňové z Kladna, které se mi samy přihlásily a zatím odvedly skvělou práci. Jsou to správné holky, s kterými jsem se seznámila právě přes Aerobic revui. Když už mluvím o seznamování přes internet, našla jsem ještě výbornou kamarádku v Jitce Horáčkové, která připravuje stránky Aerobicmania a bydlí v Izraeli. A koneckonců je tu i Míša. Dělá tyto stránky, které mě nutí tvrdě pracovat na vylepšování svých stránek… A je to fuška. Aha, vyhnula jsem se přímé odpovědi – tak k těm „dortovým patrům“ – s velkými prezentacemi mi pomáhá jeden grafik (osobně jsme se poznali asi až po půl roce spolupráce – ach ten internet!) a ohledně důležitých rozhodnutí se radím s hlavou rodiny a andělem strážným. Jinak mohu s čistým svědomím odpřisáhnout, že jsou to hodiny a hodiny (ve dne v noci) mojí práce. Nechci to rozpatlávat, ale ono aktualizovat třeba kalendář akcí, přidávat ikonky… je to větší žrout času než žehlení (smích)…

Jaká reakce na Vaši knížku Aerobik byla nejneočekávanější?
Nejneočekávanější reakce možná teprve přijde, ale velkou radost mi udělala pochvala paní Heleny Jarkovské, která je její odbornou recenzentkou a rukopis viděla vlastně až v závěrečné fázi. Byla jsem z toho trochu nervózní. Paní Heleny si nesmírně vážím a vím, že nechodí kolem horké kaše, a když se jí něco nelíbí, tak to řekne naplno. Po té, co řekla „pěkné“, už jsem se kritiky z jiných stran nebála. S paní Jarkovskou jsme se nakonec domluvily, že na www.aerobic.cz zveřejníme její vzpomínky na počátky aerobiku u nás. Jedná se o velmi zajímavý a rozsáhlý materiál. Je mi velkou ctí, že jej poskytla právě mě. Teď mě možná přece jen něco napadlo v souvislosti s výše uvedenou otázkou – docela zvláštní pocit byl, když mě požádal Ivan Šípka, manžel Olinky Šípkové, ať Olze do té mojí knížky Aerobik napíšu věnování. Kdo by si byl kdy pomyslel, že Macáková bude psát knihu o aerobiku a co víc – bude se podepisovat mistryni světa a dle anket stále nejoblíbenější lektorce aerobiku…

Jak se hledá vydavatel?
S knížkou to bylo tak, že mi jednou zavolal pan Aleš Tvrzník z CASRI, který je sám autorem skvělé knížky Běhání, zda bych něco nechtěla napsat. Musím se pochlubit, že pan Tvrzník je horlivým čtenářem mých pondělních úvodníků a často říkával, ať to někde vydám. Se smíchem jsem mu odpověděla, že když mi sežene vydavatele, tak proč ne. Brala jsem to spíš jako vtip a časem výše uvedenou historku vypustila z hlavy. Vím, že v dnešní době se lidi po knihách zrovna nehrnou. Máme přece internet, ne? Měla jsem to štěstí, že mi jednoho dne vydavatel Grada publishing zavolal, ať se přijdu podívat na smlouvu. Už se vědělo, že to má být knížka o aerobiku určená pro širokou veřejnost, a měla jsem dát dohromady její osnovu. Musím ještě říct, že na její sepisování moc ráda vzpomínám – všechno se mi dařilo a cítila jsem se fakt v pohodě, i když práce bylo hodně. Možná to bylo tím, že jsem si tak vyplnila jeden ze svých snů, a začaly se přibližovat i ty další…

Nejtěžší je napsat první knížku. Můžeme se těšit na pokračování?
Abych to odlehčila, těšit se člověk vždycky může – otázkou ovšem pak je, zda „cíl těšení“ stojí nakonec za to (smích). Vyhnula jsem se vlastně otázce – ráda bych někdy vydala knížku složenou ze zamyšlení o všedních věcech. A žertem někdy říkám, že chystám román ze života…

Děkujeme za rozhovor a těšíme se, že se někdy sejdeme u dalšího pokračování.
Já děkuji a přeji všem čtenářům co nejvíce pohody a „sluníčkových“ dní… I když třeba prší.

Předchozí část – O aerobiku